Cukrovka

Zde se mimo jiné dozvíte:

Nejčastejší dotazy k cukrovce:

Jaká strava je vhodná při diabetu

Základním doporučením, vycházejícím z posledních vědeckých výzkumů i z lékařské praxe, je nízkosacharidová nebo vegetariánská strava, protože:

  • snižuje váhu.
  • výrazně zlepšují kompenzaci cukrovky.
  • u některých případů umožňují i vysazení léků, včetně inzulinu.

POZOR: V terapii je třeba rozhodnout se pro jednu z možností. Nelze je střídat, protože nízkosacharidová strava je postavena na zásadním omezení všech sacharidů a vegetariánská strava na zásadním omezení tuků. Při střídání by se rušil mechanismus jejich fungování.

Proč je nízkosacharidová strava vhodná pro léčbu cukrovky?

Podstatou cukrovky je neschopnost udržení normální hladiny krevní glukózy, jejímž hlavním zdrojem jsou sacharidy ve stravě. Jejich snížení přinese u cukrovky 1. typu nižší dávky inzulinu, menší výkyvy glykémií a snížení rizika hypoglykémie. U diabetika 2. typu umožní snížení dávek léků včetně inzulinu a v řadě případů může vést i k jejich úplnému vysazení. 

Sacharidy dnes tvoří hlavní složku naší obvyklé stravy (50 % i více přijaté energie) a k tomu, aby se metabolismus diabetika 1. typu s takovou náloží sacharidů vyrovnal, potřebuje před jídlem dostatečně velkou dávku rychle působícího inzulinu. To znamená, že musí co nejpřesněji spočítat množství sacharidů v jídle, správně odhadnout potřebné množství inzulinu a ve správný čas jej aplikovat.

Glykémii po jídle ovlivňuje nejen správný odhad sacharidů, dávky inzulinu a načasování jeho podání, ale také variabilita rychlosti trávení sacharidů a variabilita vstřebávání inzulinu z podkoží. Čím vyšší dávka inzulinu před jídlem je třeba, tím větší může být případná chyba. Stejné jídlo při stejné glykémii před jídlem a stejné dávce inzulinu může proto vést k velmi různé glykémii po jídle. 
Také pro metabolismus diabetika 2. typu představují sacharidy ve stravě velkou zátěž a k jejich zpracování často potřebují kombinaci několika léků a v pokročilé fázi rovněž léčbu inzulinem. 
Nejmodernější léky pro cukrovku 2. typu (glifloziny) pracují právě s principem snížení dostupnosti glukózy a účinná látka v nich působí tak, že se významná část přijaté glukózy vyloučí močí. Tělo je pak nuceno více spalovat tuky, a tak se při užívání těchto léků pacientům daří hubnout. Starší léky (akarbóza) zase blokují trávení sacharidů v tenkém střevě. Stejného efektu lze však bez léků a jejich nežádoucích účinků dosáhnout nízkosacharidovou stravou.

Jak nadváha zhoršuje léčbu cukrovky?

Inzulin je střádavý hormon, který má tendenci veškeré přebytky živin ukládat do zásob. Nadměrná tuková tkáň zase následně zhoršuje účinek inzulinu, což vyžaduje jeho vyšší dávky, bludný kruh se uzavírá a komplikuje léčbu cukrovky. Nižší příjem sacharidů znamená nižší potřebu inzulinu a menší tvorbu tukových zásob. 

Dokud jsou hladiny inzulinu zvýšené, brání tukové zásoby využít, a při stravě s převahou sacharidů jsou hladiny inzulinu během dne zvýšené permanentně (viz Mohou za nadváhu tuky nebo cukry? a Jak vede nízkosacharidová strava ke spalování tuků?

Redukce nadměrných tukových zásob je klíčová u všech diabetiků s nadváhou a obezitou. Týká se většiny pacientů s cukrovkou 2. typu, u které je jednou z příčin jejího vzniku, ale trápí i řadu diabetiků 1. typu. 
Přírůstek na váze je také známým nežádoucím účinkem intenzivní léčby inzulinem a léky, které zvyšují jeho tvorbu. Kromě vlivu samotného inzulinu přispívají k tloustnutí také hypoglykémie, které pacienta nutí k zajídání cukrem. Méně sacharidů v jídle umožní menší dávky inzulinu a sníží riziko hypoglykémií. 
Nízkosacharidová strava má výborné výsledky také u stavů, které cukrovce 2. typu předchází – u metabolického syndromu a prediabetu, který pokud není léčen, časem přechází do diabetu.

Proč při cukrovce není vhodný zvýšený příjem bílkovin?

Z hlediska cukrovky je strava s přemírou bílkovin nevhodná proto, že část bílkovin se přeměňuje na glukózu a vyžaduje vyšší dávky inzulinu. Nižší příjem sacharidů ve stravě diabetika by proto neměl být nahrazován zvýšeným příjmem bílkovin, který by měl zůstat obvyklý a u dospělého člověka tvořit 15–20 % přijaté energie. 

Zatímco konečným produktem metabolismu tuků a sacharidů je pouze voda a oxid uhličitý, který vydechneme, konečným metabolitem bílkovin je kromě toho také močovina vylučována ledvinami a dosud nejsou zcela spolehlivé údaje o tom, jaká míra produkce močoviny je pro organismus bezpečná. 

Částečné nahrazení sacharidů bílkovinami a vysokoproteinová nízkosacharidová strava mají krátkodobě výborné výsledky, ale zůstávají pochyby z hlediska jejich dlouhodobého dopadu.

Způsobí zvýšená konzumace tuků nadváhu?

Obavy z obezity způsobené tučnou stravou jsou na místě pouze v případě, že je vyšší příjem tuků doprovázen vyšším příjmem sacharidů. Při nízkém příjmu sacharidů a nízké hladině inzulinu jsou tuky využity jako zdroj energie a neukládají se tak snadno. Aplikovaný inzulin funguje stejně, a proto se při léčbě inzulinem při obvyklé stravě obtížně redukuje váha a snadno se tloustne.

Při snížení příjmu sacharidů se pacientům s cukrovkou lépe daří redukovat přebytečné kilogramy a snížit hladinu krevních tuků. Kvalitní tuky ve stravě navíc lépe zasytí než sacharidy, zpomalují trávení a přirozeně a bez pocitů hladu umožňují nižší kalorický příjem. Při nízkém příjmu sacharidů a nižších hladinách inzulinu pracuje metabolismus lépe také s ohledem na aterosklerózu.

Jaké výhody má přísnější forma nízkosacharidové stravy?

Přísnější forma nízkosacharidové stravy má v léčbě cukrovky nejlepší výsledky, protože minimalizuje výkyvy glykémie a snižuje potřebu inzulinu. S příjmem sacharidů pod 50 g denně dochází k tvorbě tzv. ketolátek, které může jako zdroj energie využít i mozek, což zase snižuje jeho potřebu glukózy. Ketolátky, které jsou rychlejším a efektivnějším zdrojem energie než glukóza, mozku svědčí a díky nim také lépe snáší případnou hypoglykémii.

Výživou navozená tvorba ketolátek (neboli nutriční ketóza) nemá nic společného s diabetickou ketoacidózou, která je závažnou komplikací neléčené cukrovky 1. typu. Při té dochází kvůli nedostatku inzulinu k masivnímu uvolňování mastných kyselin z tukových zásob, které se v játrech mění na větší množství ketolátek než dokáže metabolismus zvládnout. Nadměrná koncentrace ketolátek pak způsobuje acidózu (překyselení) a celkový rozvrat vnitřního prostředí.

Při nutriční ketóze je tvorba ketolátek regulovaná a přiměřená, a proto ke ketoacidóze nedochází. Nutriční ketóza se využívá v léčbě řady onemocnění, např. při epilepsii, roztroušené skleróze, poruchách srdečního rytmu, srdečním selhání a dalších. 
Při nadváze umožňují ketolátky snazší redukci nadměrné tukové tkáně, protože díky sytosti nepřímo vedou ke snížení příjmu kalorií. 
Uspokojivé výsledky však mají i méně přísné varianty nízkosacharidové stravy s příjmem sacharidů do 130 g denně. Míra diety je individuální a vždy je třeba zvolit formu vhodnou pro konkrétního pacienta.

Co byste měli vědět, než přejdete na nízkosacharidovou stravu?

Nízkosacharidová strava je jednou z cest k udržení optimální hladiny krevního cukru, někdy i bez nutnosti medikamentózní léčby. Pokud ale již léky užíváte nebo jste léčeni inzulinem, je třeba o změně stravy informovat ošetřujícího lékaře, protože vaše léčba nemusí být s nízkosacharidovou stravou slučitelná. U některých léků je po změně stravy nutné snížení dávek, u některých je nezbytné jejich vysazení. 

Jaká léčba vyžaduje úpravu po přechodu na nízkosacharidovou stravu?
1. Léčba inzulinem V léčbě diabetu se používá několik druhů inzulinů. Základními typy jsou rychle působící inzulin (např. Novorapid, Humalog, Apidra, Actrapid, Humulin R, Insuman Rapid), který se aplikuje před jídlem a pomalu působící „bazální“ inzulin (např. Levemir, Lantus, Toujeo, Abasaglar, Insulatard, Humulin N, Insuman Basal), který se aplikuje 1–2x denně. 
Rychle působící inzulin se aplikuje před jídlem a je určen k pokrytí sacharidů v jídle. Používá se také v případě nutnosti snížit vysokou glykémii. Pokud diabetik přejde na nízkosacharidový způsob stravování, jeho potřeba rychle působícího inzulinu se výrazně sníží. Pokud by aplikoval stejné dávky, hrozila by po jídle s minimálním obsahem sacharidů hypoglykémie. 
Řada diabetiků má od lékaře předepsány stálé dávky inzulinu a dietu s přesným určením množství sacharidů ke každému jídlu tak, aby byly sacharidy pokryty určenou dávkou inzulinu. Při přechodu na nízkosacharidovou stravu je nutné se s lékařem domluvit na změně dávkování inzulinu. 
Diabetici s „flexibilním“ dávkováním rychle působícího inzulinu si umí dávky samostatně upravovat v závislosti na změřené glykémii a množství sacharidů. Po přechodu na nízkosacharidovou stravu si tito pacienti dávku inzulinu před jídly jednoduše adekvátně sníží. 
Bazální inzulin pokrývá základní potřebu inzulinu nezávislou na jídle. Dávka bazálního inzulinu se u diabetika 1. typu po přechodu na nízkosacharidovou stravu zpravidla nemění, ale u řady diabetiků 2. typu se může snížit, pokud dojde ke zlepšení (v některých případech může být inzulin zcela vysazen). Dávka bazálního inzulinu se však může snížit i u některých diabetiků 1. typu – zvláště, pokud měli nadváhu a díky nízkosacharidové stravě začali hubnout. 
2. Léky zvyšující sekreci inzulinu Jedná se o léky používané v léčbě cukrovky 2. typu. Patří mezi ně léky ze skupiny derivátů sulfonylurey (např. Diaprel, Gliklazid Actos, Gliklazid Sandoz, Amaryl, Glimepirid Mylan, Maninil atd.) nebo léky ze skupiny glinidů (např. Repaglinid). Užívání těchto léků předpokládá pravidelnou stravu s obsahem sacharidů a při nízkosacharidové stravě hrozí závažná hypoglykémie, proto je nutné domluvit se s lékařem na jejich snížení, popřípadě vysazení. 
3. Léčba glifloziny (SGLT2 inhibitory), které zvyšují vylučování glukózy do moči Jedná se o léky, které snižují zpětné vstřebávání glukózy v ledvinách a zvyšují vylučování přebytečné glukózy do moči (samostatně např. Jardiance, Forxiga, Invokana nebo v kombinaci s metforminem – Xigduo, Vokanamet, Synjardy). 
Používají se u cukrovky 2. typu a léčba těmito léky opět předpokládá, že se pacient stravuje obvyklou stravou s převahou sacharidů. Díky jejich působení se významná část krevní glukózy (jejíž zdrojem jsou sacharidy ve stravě) vyloučí močí a metabolismus je nucen částečně přejít na spalování tuků. 
Nutnou podmínkou léčby je dodržování pitného režimu, protože při vylučování glukózy močí hrozí dehydratace. Vzácnou, ale závažnou komplikací léčby těmito léky, je rozvoj diabetické ketoacidózy, jejíž mechanismus není spolehlivě objasněn. 
Nízkosacharidová strava může vést k nutriční ketóze, která je v tomto případě léčebným cílem. Při léčbě glifloziny však může zvýšit riziko nebezpečné ketoacidózy vyvolané glifloziny. Léčbu těmito léky je nutné při nízkosacharidové stravě po dohodě s lékařem ukončit. 
4. Léčba vysokého krevního tlaku Vysoký krevní tlak často doprovází zejména cukrovku 2. typu. Na jeho vzniku se významně podílí vysoká hladina inzulinu, která je potřeba při inzulinové rezistenci. Při nízkosacharidové stravě se citlivost na inzulin zpravidla zlepší, což může vést k poklesu krevního tlaku. 
Pokud užíváte léky na snížení krevního tlaku, může změna stravy vést ke snížení jejich dávky, event. vysazení, jinak hrozí hypotenze (příliš nízký krevní tlak). Tlak si proto pravidelně měřte a v případě opakovaných nižších hodnot (≤ 120/80) konzultujte úpravu léčby se svým lékařem.

Je nízkosacharidová strava vhodná pro všechny diabetiky?

Nízkosacharidová strava významně napomáhá léčbě cukrovky, ale určité skupiny diabetiků by měly její míru či podobu zvážit. Jedná se o dětské pacienty s cukrovkou 1. typu, těhotné a kojící ženy a vegetariány. 

Nízkosacharidová strava má výborné výsledky také u dětí s cukrovkou 1. typu. Pediatři však před tímto typem stravování varují pro nedostatek zkušeností a údajů z dlouhodobého sledování. Proti mírné variantě s vyloučením přidaných cukrů a rafinovaných sacharidů však nelze nic namítat. 

Přísnější varianty nízkosacharidové stravy u dětí vyžadují lékařský dohled a spolupráci s nutričním terapeutem. Strava musí být kaloricky dostatečná a velmi důležitý je adekvátní příjem bílkovin. 

Těhotné ženy, které se takto stravovaly již dříve, mohou v nízkosacharidové stravě bez obav pokračovat. Pokud by o změně teprve uvažovaly, není těhotenství vhodnou dobou pro radikální změnu jídelníčku a velké změny stravovacích návyků nedoporučujeme.

Nový způsob stravování vyžaduje určitou adaptační dobu, která může být provázena přechodnými potížemi (např. iontovou nerovnováhou) a ty mohou být pro těhotenství rizikové. 
Každé těhotné ženě však prospěje, pokud omezí nebo ještě lépe ze stravy zcela vyloučí přidané cukry a výrobky z bílé mouky nahradí celozrnnými. Stejné doporučení platí pro kojící ženy. 
U vegetariánů je třeba zvážit přínos a potenciální rizika nízkosacharidové stravy, protože vyloučení masa a ryb současně s vyloučením většiny zdrojů sacharidů je náročné na realizaci a udržení optimální výživové hodnoty.
Pokud je z nějakého důvodu vyloučena také konzumace mléčných výrobků a/nebo vajec, pak se již strava neobejde bez potravinových doplňků a nelze ji považovat za plnohodnotnou.
Dobře sestavená vegetariánská strava je jinak jistě plnohodnotná a má sama o sobě dobré výsledky v léčbě civilizačních onemocnění, včetně diabetu.
U diabetes mellitus, prediabetu a metabolického syndromu je přechod na nízkosacharidový způsob stravování třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem a podle potřeby upravit medikamentózní léčbu.

Jaké jsou hlavní zásady nízkosacharidové stravy?

Nízkosacharidová strava se řídí několika základními pravidly: vyloučení cukrů a škrobů, omezení ovoce a sladkých druhů zeleniny a přiměřený příjem bílkovin.

1. Vyloučení cukrů (jednoduchých sacharidů), jako jsou bílý a hnědý cukr (řepný i třtinový), med, hroznový cukr, javorový či jiné sirupy, obilné sladěnky atd. a všech potravin a nápojů, které je obsahují (džusy, limonády, pivo a další alkohol, sladkosti, sušenky, sladké pečivo a sladká jídla). 
Cukr je součástí také ochucených mléčných výrobků, tmavého (dobarveného) pečiva (např. hnědá kaiserka), müsli a jiných cereálií, ovocných tyčinek a přesnídávek, sterilované zeleniny, dochucovadel (kečup, dresinky), instantních produktů, méně kvalitních uzenin (salámy, párky, paštiky) a celé řady dalších výrobků. Kupujte-li zpracované potraviny, vždy pečlivě čtěte etikety! 
2. Vyloučení škrobů, což jsou složité sacharidy, které se při trávení rozkládají na glukózu a také významně zvyšují glykémii. Škroby jsou obsaženy především v bílém pečivu a běžných přílohách (brambory, bílá rýže, bílé těstoviny, bílý kuskus, knedlíky atd.), které obsahují minimum vlákniny a zvyšují glykémii stejně rychle jako cukr. Z výživového hlediska nejsou tyto potraviny hodnotné a do nízkosacharidové stravy nepatří. 
Totéž platí pro hotové výrobky z brambor, mouky, rýže či kukuřice jako jsou chipsy, kukuřičné lupínky, popcorn, slané tyčinky a krekry, ale i tzv. křehké plátky a další pufované výrobky (např. „polystyrenové” rýžové chlebíčky). 
Celozrnné obiloviny (celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny, celozrnný kuskus, hnědá rýže, ječmen, jáhly, pohanka, quinoa) a luštěniny obsahují kromě škrobu i vlákninu, která zpomaluje trávení škrobů a má příznivější vliv na výslednou glykémii. Jejich obsah sacharidů je však také velký, proto do nízkosacharidové stravy rovněž nepatří, ale v malé míře se mohou zařadit u méně striktní varianty. 
3. Omezení ovoce, které obsahuje jednoduché cukry a nepatří do přísné varianty nízkosacharidové stravy. U méně striktní formy lze v malém množství konzumovat méně sladké ovoce – bobuloviny (maliny, borůvky, jahody…), citrusy, jablka, hrušky, švestky, třešně, meruňky, broskve atd. Vhodná porce je jeden střední kus či hrst, maximálně jednou denně. 
Mezi nevhodné sladké ovoce s vyšším glykemickým indexem patří banány, mango, ananas, kaki, hroznové víno, ale také meloun (jakožto zelenina má sice málo sacharidů, ale vyšší glykemický index). 
Zcela nevhodné je doslazované ovoce (kompoty, přesnídávky, kandované ovoce, marmelády), ale i sušené ovoce a džusy, včetně 100%. V sušeném ovoci je koncentrovaný ovocný cukr a snadno přeženete vhodné množství. Džus obsahuje vymačkanou šťávu s ovocným cukrem a je zbaven většiny vlákniny, proto zvyšuje glykémii více než kusové ovoce. 
4. Omezení sladkých druhů zeleniny, mezi které patří kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel, pastinák), řepa, dýně (tykev), zelený hrášek, kukuřice a sladké brambory (batáty). Se sladkou zeleninou zacházíme jako s ovocem – lze ji konzumovat jen v malém množství. 
Zcela nevhodná je sterilovaná zelenina ve sladkokyselém nálevu (kvůli přidanému cukru) a doslazený rajský protlak. Pozor také na kupované zeleninové chipsy – vlivem technologické úpravy mají vyšší glykemický index a často obsahují nekvalitní tuk. 
5. Přiměřený příjem bílkovin. Příjem bílkovin by neměl být výrazně vyšší než u obvyklé stravy. Bílkoviny by měly být součástí každého jídla, ale ne v nadměrné porci. 
U obézních diabetiků 2. typu bílkoviny zvyšují hladinu inzulinu a jejich nadměrný příjem může znesnadňovat žádoucí redukci váhy. Bílkoviny také mírně zvyšují glykémii (i když daleko méně než sacharidy). 
U pacientů léčených inzulinem je třeba počítat s malou dávkou inzulinu na pokrytí bílkovin v jídle a pro dosažení lepší kompenzace je vhodné, aby jednotlivá jídla obsahovala konstantní množství bílkovin (individuálně určené dle potřeby pacienta).

Jaké potraviny patří do nízkosacharidového jídelníčku?

Při nízkosacharidové stravě je důležité používat kvalitní základní potraviny a vyřadit průmyslově zpracované výrobky, které obsahují přidané cukry, škroby, mouku, nekvalitní upravené tuky a další přidané látky. 

Do jídelníčku diabetika patří zejména: 1. Nesladká zelenina: syrová i tepelně upravená (vařená ve vodě nebo v páře, restovaná, pečená). Zelenina může být součástí každého jídla a nahradit tak tradiční sacharidovou přílohu. Zeleninu lze dochutit kvalitním olejem, nesladkým octem nebo citrónovou šťávou, vařenou zeleninu máslem, výpekem z masa atd. 

Mezi zeleninu, která je bez omezení, patří: cuketa, čekanka, česnek, čínské zelí, fenykl, kysané zelí, listové saláty, mangold, okurka, patison, pažitka, pórek, rebarbora, špenát, zelená cibulka, zelené fazolky, zelený chřest. 

Relativně málo sacharidů má také cibule, plodová zelenina (rajčata, papriky, lilek), brokolice, kapusta, květák, zelí, kedlubna, řapíkatý celer, ředkev a ředkvičky, bílý chřest a topinambury – u diabetiků na inzulinu je však třeba započítat sacharidy při konzumaci většího množství (100 a více gramů) této zeleniny. 

2. Houby: žampiony, hlíva ústřičná i další houby, protože neobsahují významnější množství sacharidů. 

3. Ořechy a semínka jsou zdrojem kvalitních tuků a bílkovin, vlákniny, vitaminů a minerálních látek a rozhodně patří do diabetické stravy. Obsahují však také sacharidy (nejvíce kešu), a proto by spotřeba neměla přesáhnout 100 g ořechů denně. 

Tuky obsažené v ořeších se pražením znehodnocují, a proto jsou vhodnější nepražené a nesolené plody, ale velmi šetrné domácí opražení či opečení nasucho zlepší jejich stravitelnost. Namočení ořechů přes noc navíc zlepší chuť ořechů a starším lidem usnadní jejich kousání. 

4. Kvalitní tuky: Je však třeba vybírat jen kvalitní tuky jako je máslo, přepuštěné máslo (ghí), smetana, slanina, sádlo, za studena lisované oleje (olivový, avokádový), domácí majonéza (bez cukru), kvalitní kokosový tuk, semínka, ořechy, ořechová másla, avokádo, kokos, olivy. 

Je třeba se vyhnout průmyslově upraveným tukům a olejům (margaríny, běžné stolní rostlinné oleje, ztužené a částečně ztužené tuky). 

Tuk je nosičem chuti a zasytí, takže díky jeho dostatečnému příjmu nebudete mít při nízkosacharidové stravě hlad. Tuky jsou také zdrojem důležitých vitaminů (D, E, K, A) a esenciálních mastných kyselin. 

Vhodný způsob, jak zajistit ve stravě dostatečný příjem tuků, je jejich přidání k zelenině nebo na závěr přípravy jídla (máslo do polévky, ke zjemnění výpeku z masa atd.). 

5. Maso a vnitřnosti: maso červené i bílé, včetně tučného (bůček), drůbeží i s kůží, játra a podle libosti i další vnitřnosti. Problematický je řízek kvůli sacharidům v mouce a strouhance (jeden řízek obsahuje 15–20 g sacharidů). 

Maso je bohatým zdrojem bílkovin, proto by jedna porce denně měla stačit. Uzeniny nepřehánějte (hodně soli, zdraví škodlivé dusitany) a vybírejte pouze kvalitní (šunka od kosti, kvalitní slanina atd.). Párky, kabanos, nekvalitní klobásy, paštiky, salámy a ostatní průmyslové zpracované masné výrobky do nízkosacharidové stravy nepatří – jsou často z nekvalitních surovin a obsahují cukr i škrob. 

6. Ryby: jakékoliv, ale přednost mají tučné druhy ryb jako je losos, makrela či úhoř. Při nedostatku čerstvých ryb lze využít i rybí konzervy, ale pouze s rybami ve vlastní šťávě nebo v olivovém oleji, bez dalších problematických přísad. 

7. Vejce lze jíst denně, není třeba bát se cholesterolu. Vejce na sto způsobů jsou vděčným, snadným a rychle připraveným jídlem. 

8. Sýry: čerstvé i zrající, ale přednost mají ty tučné. U roztíratelných sýrů je třeba se vyhnout taveným sýrům (obsahují problematické tavící soli) a výrobkům zahuštěným škrobem (některé druhy žervé, pomazánkové máslo). Tvrdé sýry jsou podobně jako maso bohatým zdrojem bílkovin, a proto je třeba jíst je v přiměřeném množství. 

9. Kysané mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, zakysaná smetana, kefír, podmáslí, acidofilní mléko atd.) kupujte vždy pouze neochucené. Dochutit je lze ořechy, semínky, případně trochou ovoce. Je třeba se vyhnout nízkotučným mléčným výrobkům, protože mají více sacharidů (bývají zahuštěné škrobem) a jsou výživově méně hodnotné. Konzumaci samotného mléka není vhodné přehánět (2 dcl obsahují cca 10 g mléčného cukru). 

Někteří diabetici mívají po mléku a mléčných výrobcích k snídani vyšší hodnoty glykémie, než by odpovídalo obsahu sacharidů a stejné dávce v jinou denní dobu. V těchto případech je nutné mléko a mléčné výrobky ze snídaně vynechat. 

10. Nízkosacharidové „pečivo“. Běžné pečivo do nízkocharidové stravy nepatří, ale je možné si upéct chleba či placky bez mouky – několik receptů nabízíme v našem v receptáři. 

Nouzově lze využít také tvz. nízkosacharidové pečivo, které se zpravidla prodává pod názvem „večerní“ (např. večerní chlebík Penam nebo večerní pečivo Kaufland). Mají velmi nízký obsah sacharidů, ale jsou to průmyslové výrobky s řadou problematických ingrediencí a obsahují lepek. 

11. Polévky. Jsou vděčným jídlem a lze je snadno připravit bez zbytečných sacharidů. Vhodné jsou krémové, zeleninové i tradiční vývary s masem a zeleninou (bez nudlí a jiné zavářky), jen nesmí být doslazené a zahuštěné moukou či jíškou. Polévku lze zahustit rozmixováním části zeleniny a dochutit přidáním kousku másla.

Co lze při cukrovce mlsat?

I pacienti s cukrovkou si v určitém množství a formě mohou občas dopřát nějakou sladkost. Musí ale znát pravidla a dodržovat je. 

V malém množství si můžete dát kostičku či dvě hořké čokolády (min. se 70 % kakaa). V našich receptech najdete několik dalších tipů na vhodné a neškodné dobroty. 

Využít lze také speciální sladidla pro diabetiky, ale nejlépe ty přírodního původu jako je stevie, xylitol nebo erythritol. Sladidla ale mohou zvyšovat chuť k jídlu, včetně chuti na sladké, takže s jejich používáním pozor, a v takových případech doporučujeme se jim raději vyhnout. 

Zcela nevhodné je slazení ovocným cukrem (fruktózou). Malé množství fruktózy, které se přirozeně vyskytuje v ovoci, neškodí, ale ve větším množství zatěžuje játra a cukrovku zhoršuje.

Kolik a jak často jíst?

Množství jídel během dne je individuální. U diabetiků s nadváhou či obezitou je vhodnější dvakrát až třikrát za den se dosyta najíst, ale mezi jídly nesvačit, protože dostatečné vylačnění a pokles hladiny inzulinu mezi jídly umožní žádoucí využití tukových zásob. Redukce váhy se ještě urychlí, pokud občas zařadíte jednodenní nebo půldenní půst.

U štíhlých diabetiků 1. typu a u těhotných žen může být počet jídel vyšší – podle jejich potřeby a zvyklostí. Mezi jídly ale není vhodné ujídat nic, co obsahuje sacharidy. Přípustná je nesladká zelenina, kousek sýra nebo pár ořechů. 

U některých diabetiků (DM 1. typu, u žen v těhotenství) může být vhodná menší druhá večeře (cca hodinu před spaním), která může příznivě ovlivnit ranní glykémii nalačno. Je to však také individuální, protože u některých diabetiků jsou ranní glykémie naopak lepší bez druhé večeře.

Ideální nízkosacharidový talíř obsahuje porci bílkovin (maso, rybu, mléčný výrobek či vejce) a dostatek syrové či tepelně upravené zeleniny doplněné kvalitním tukem (olivovým olejem, máslem, výpekem z masa). 
Zeleninový salát je možné dochutit citrónovou šťávou nebo octem, případně domácí jogurtovou zálivkou či majonézou, ořechy, semínky. Vhodné nejsou sladkokyselé zálivky, kupované dresinky a balsamico obsahující cukr. Omáčky nesmí být doslazené ani zahuštěné moukou. 
U přísnější varianty nízkosacharidové stravy, jejímž cílem je zhubnout nebo zlepšit kompenzaci diabetu, je vhodné příjem sacharidů omezit na maximálně 30–50 g denně, což v praxi znamená, že sacharidy jsou přítomny pouze ve formě nesladké zeleniny, mléčných výrobků, ořechů a semínek nebo občas v malé míře ve sladké zelenině nebo ovoci.
Na této přísnější variantě ale není třeba zůstat trvale. Po dosažení žádoucí váhy (a glykémie) lze vyzkoušet přidání menších porcí sacharidů do 100 g denně (max. 130 g). Množství je individuální, aby se dosažené hodnoty udržely a současně, aby byl tento způsob stravování trvale udržitelný.

DOPORUČENÍ:

  • Trpíte-li cukrovkou, konzultujte změnu stravy a úpravu medikace se svým lékařem.
  • Snižte podíl sacharidů ve stavě, aby se stabilizovala hladina krevního cukru a výkyvy glykemií.
  • Nekompenzujte nižší podíl sacharidů ve stravě bílkovinami, ale kvalitními tuky.
  • Co nejvíce omezte konzumaci průmyslově vyráběných potravin a využívejte co nejčastěji ty základní.
  • Jezte dosyta, ale méně často, aby mezi jídly mohlo dojít ke snížení hladiny inzulinu.
 
cpk > Cukrovka